Hodnocení uživatelů: / 16
NejhoršíNejlepší 

Addon Avia S-99

Virtuální model nabízí celkem 4 verze Avie. První je původní C-10 (S-99) ve zbarvení letectva SNB před 1. dubnem 1950, kdy přišla změna imatrikulačního označení z OK-Bxx na B-xxxx. „Kamufláž“ však neodpovídá dobovým předpisům, které udávají tmavší spodní plochy. Též chybí výrobní číslo na SOP. Zobrazovaný letoun s imatrikulací OK-BYH byl přestavěn na S-199.185 IF-1, který je též součástí balíku. Stejnou imatrikulaci nosil Jak-40 a bude jí mít poslední vrtulník EC-135 pro dnešní Leteckou službu Policie ČR.

Panel

Vzhledem k rozdílům popsaným výše by se dalo očekávat, že S-99 bude mít i rozdíly ve své virtuální podobě. A je příjemné zjištění, že tomu tak opravdu je. Ani jeden model neobsahuje klasický 2D panel, je zde pouze virtuální kokpit, který však plně dostačuje a letoun je možno ovládat bez větších obtíží. 99ka nemá ony charakteristické boule, takže výhled dopředu je ucházející, tedy na letoun s podvozkem ostruhového typu.

Ač je interiér vymodelován docela podrobně, nezpůsobuje žádné zásadní zpomalení ani pokles FPS. Textury se načítají velmi rychle, přístroje jsou čitelné a nemají tendenci „poskakování ručiček“ jak to je u některých jiných komerčních addonů. Trošku obtížnější je „nahmatání“ posouvání páčky magnet, ale při troše cviku se dá na klikací místo najet docela rychle.

Další muškou je chybný popisek u tlačítka MW boost switch, které má tool tip „landing lights“. Je zde i několik animovaných spínačů, které jsou však bez jakékoliv funkce. Ovládací prvky jsou plně animovány najdeme zde i zajímavé vychytávky v podobě možnosti odklopit zaměřovač, nasazení pilotních brýlí a dýchače, otevírání kabiny, uzamknutí ostruhy či odhození přídavné nádrže. Poslední jmenovaná záležitost je vidět i při externím pohledu. Nádrž se oddělí od trupu a zmizí k zemi. Navíc klesne váha letounu i množství paliva. Velmi pěkně udělané, to se hned tak ve světě MSFS nevidí.

Byl zde zmíněn i spínač MW boost switch a myslím že nebude od věci v rychlosti vysvětlit co že to je vlastně zač. Některé letouny bojující v druhé světové válce měly možnost zvýšit na omezenou dobu výkon motoru. U Bf-109 se jednalo o systém nazvaný MW 50 a šlo vlastně o vstřikování speciální kapaliny do kompresoru. Spouštěl se spínačem na palubní desce a následným posunutím plynové páky „na doraz“. Tím se zvýšil výkon o 10%, avšak logicky se tím i zvedlo opotřebení pohonné jednotky. Proto bylo možno použít nepřetržitý chod tohoto zařízení pouze na deset minut a mezi dvěma spuštěními musela být minimálně 5 minut pauza. Náš model do MSFS má funkční i tento systém. Funguje však pouze 5 minut a dále již nelze spustit. Opět zajímavá vychytávka, který silně zvyšuje profesionalitu addonu.

Přístroje na panelu jsou jinak standardní z válečného období a pro správnou funkci je třeba nastavit metrické jednotky. Navigaci nám ulehčuje radiokompas, jehož ručička funguje jako ukazatel NAV1 a přístroj AFN2 vedle varia plní funkci čistokrevného ILS. Co se týče spuštění motoru, tak se skládá z několika jednoduchých úkonů, které jsou popsány v checklistu. Bohužel, S-99 přejímá veškerou dokumentaci z S-199, což je podle mne trochu škoda, protože se rozhodně nejedná o shodné letouny. Rozdílné motory nemohou přinášet stejné výkony.

Zvukově se addonu nedá nic vytknout, motor příjemně vrní, změna otáček je jasně slyšitelná. Start je doprovázen klasickým „kašláním“. Škoda že spouštění motoru neprovází nějaké „čmoudíky“ z výfuků, či podobná alotria, na která jsme již pomalu zvyklí. Menší problém je s pákou „mixture“, kterou se mi myší nepodařilo rozpohybovat, je třeba si tuto funkci buď namapovat na joystick, nebo použít klávesovou zkratku.

Letový model

A teď asi to nejdůležitější. Jak Avie létá…Ve vzduchu je to požitek. Let je klidný, bez klepání, výhled je obstojný a člověk má pocit že je „in“. Tohle se u moc addonů do MSFS nevidí. Na zemi se však letoun rázem mění v ostrého protivníka, který dá řádně zabrat. Model nemá spřaženou ostruhu s pedály, takže pojíždění je nutno řídit diferenčním používáním brzd. Hadovitá cesta ke dráze je tak samotná docela adrenalin. Brzdy je třeba používat velmi zlehka, jinak hrozí otočení se o 180 stupňů či jiné vybočení.

Když už jsme pořádku na dráze a připraveni ke vzletu, je záhodno uzamknout ostruhové kolečko. Jinak bude start velmi…velmi svérázný. Plynovou páku je třeba posouvat pomalu a postupně. I když S-99 nemá „lopaty“ též má snahu vyrazit do trávy okolo nás. I zde je třeba používat ke korigování směru brzd. Po dosažení potřebné rychlosti se začíná chytat směrovka a začíná tanec nohou. Pak už to je jako u ostatních letadel stejného zaměření. Ocas nahoru, přitáhnout, podvozek, klapky…a jsme ve vzduchu. Přiblížení a přistání už není tak akční jako vzlet, jen je třeba dát pozor při vysunutí klapek naplno, kdy rapidně klesá rychlost. Trochu zvláštně se jeví intenzivní brždění po dosednutí, kdy letoun nejde převrátit přes čumák na záda.