LETOVÉ VLASTNOSTI

V různých diskusích se občas píše, že DC-2 měla horší letové vastnosti, než její "dcera" DC-3. Není to ale tak jednoduché. DC-3 měla pořád silnější a silnější motory, byla asi přece jen aerodynamicky čistší co se týče bočního větru, měla lepší aerodynamické vyvážení, takže u DC-2 byo v některých režimech potřeba používat znatelně větší sílu k přetlačení/přetažení kormidel, DC-3 ale dostávala stále víc a víc naloženo (tak jak se postupně zjišťovalo, co všechno snese - a že toho snesla hodně!). To už DC-2 za své relativně krátké kariéry nestihla, takže byla lehčí, obratnější, rychleji stoupala, byla ale méně stabilní a měla menší dostup. To všechno jsou vlastnosti, které se na simulátoru těžko posuzují - a proto musím věřit autorům, kteří skutečnou létající DC-2 měli k dispozici. Nechali při testování na simu létat i piloty, kteří DC-2 denně létají - a ti se vyjádřili, že vlastnosti jsou velmi věrné. K tomu není co dodat.

Zavřete, prosím, někdo ty dveře na záchod tam vzadu!

Pojíždění - je dle mého soudu celkem věrné. Ostruha v reálu nebyla a ani zde není spřažena se směrovkou, k zatáčení se u DC-2 stejně jako pak DC-3 použivalo diferencované přidávání plynu pravého či levéo motoru a současně brždění vnitřního kola. Protože směrovka měla poměrně velkou plochu (a byla aerodynamicky vyvážená, i když méně než u DC-3), nebyla při pojíždění zcela bez účinku a šlo do ní "fouknout" motorem při plné výchylce. Vzniklá síla pak vyvinula otáčivý moment a když bylo vnitřní kolo zcela zabržděno, éro se tak otáčelo na místě. I zde to takhle funguje, celkem spolehlivě a elegantně.

Pokud nemáme pedály současně s brzdami, nevadí. Plné vyšlápnutí současně vyvolá reakci "differential brakes", jako kdybychom mačkali klávesy F11-F12. To pak zatáčení velmi usnadňuje. Musíme ale počítat s určitou "setrvačností", brzdy vždy ještě chviličku "visí", než efekt vyšlápnutí pomine. Trochu to připomíná pojíždění s real An-2, tedy to považuji za věrné.

ZKUŠEBNÍ LET

Start probíhá bez záludností. Po uzamčení ostruhy DC-2 dobře drží směr, ale nevím, jak to bylo v reálu. Jestli po přidání plynu někam DC-2 utíkala, jsem v literatuře nenašel. Stejně tak „short field landing" a „short field start" probíhají spořádaně.Při správných režimech a rychlostech se dá přistát na 700m travnatím letišti - prostě jako v reálu. Při otevírání/zavírání vztlakových klapek se mi zdál klopivý moment malý. Vyvážené éro tu nepotřebuje moc upravit sklon a dovážit. Myslím, že v reálu se asi muselo dovažovat víc.

Asymetrické zavírání hydraulického podvozku je u DC-3 běžným standardem už od FS2000. Ve skutečnosti ale, pokud vím, byl při zavírání podvozku patrný ještě jeden detail, a to že "visící" kolo (strana byla různá podle aktuálních odporů v podvozku, vždy ta noha, která chodila snáze se zasunula rychleji - a teprve pak, když trochu stoupl tlak hydrauliky, se zavřela ta druhá) - tedy při zavírání podvozku se éro stáčelo na tu stranu, kde noha "visela" - protože na druhé straně už mizel aerodynamický odpor. Při zavírání podvozku na to bylo třeba reagovat vyšlápnutím směrovky. Tady u Uivera jsem to nezpozoroval.

Na úvod jsem zkusil best climb rate. V tabulce jsem ho nenašel. Vypozoroval jsem, že nad zemí je nejlepší nastavení RPM 2000-2300, Manifold pressure 32, to vše vychází při nastavení vrtulí na 70%, throttly na 95%, výsledná stoupací rychlost je 110 KIAS a stoupáme rychlostí 200 ft/min. S přibývající výškou nám (pochopitelně) klesá MP, takže k udržení režimu postupně přidáváme a přidáváme plyny. Na 12-13.000 ft už výkon končí, dostup je sice vyšší, ale tam se to éro jen plouhá a stoupání nic moc. Ale tak by to mělo být správné.

Některým virtuálním modelům chybí typické vytrácení rychlosti, tady se vše jeví zcela přirozeně. Při přiblížená na přistání lze zcela instruktivně řídit rychlost letounu podélným sklonem (attitude) a rychlost klesání přidáváním a ubíráním plynu. Tak to má být. Když stáhnu plyny a éro držím v horizontu, plavně zpomaluje. To tak taky má být.

DC-2 on final... (klapky jsou věrně vyvedeny i na vnitřních plochách)

Režim stoupání, přechod do horizontu a další režimy - opět se jeví bez záludností. Jako u podobných pístových letadel je třeba ve správném pořadí přidávat a ubírat nastavení vrtule a pák plynu (přípusti, throttly), hlídat otáčky a plnicí tlaky. V reálu je při nedodržení těchto pravidel odměnou prodloužení životnosti motoru a snížení spotřeby. Motorové přístroje jsou čitelné velmi dobře, takže správné nastavení motorů nečiní problém. Kdo si chce hrát a piplat tuhle fázi letu, využije ony "pop-up" okénka s údajem o poloze té které páky. To se pak dají dobře synchronizovat oba motory, protože perspektiva 3D kokpitu může nastavení zkreslit. Rozhodně by bylo lepší použít některé vícepákové proporcionální zařízení (throttle quadrant). Když se podíváte na fotografie ze skutečného letadla, pilot má ruce na beranech a F/O levou ruku na kuličkách všech 4 pák najednou - a při úpravě režimu hadovitým pohybem dlaně upravuje vlastně plynule a současně jak vrtule, tak přípusti - až do požadovaného režimu. To se myší napodobuje dost neškovně :)

Neodolal jsem a zkusil několik "testovacích" režimů, které nejsou vždy popsány v příručkách k sim érům, ale ve skutečných POM (Pilot Operation Manual) bývají. Dlužno dodat, že v přiloženém manuálu Uivera je alespoň základní tabulka režimů a dva grafy výkonových charakteristik, v originální POM bych toho čekal víc, ale neměl jsem možnost tento dokument v originálu studovat a je otázka, zda POM tak jak ho známe dnes, nebyl vypracován až pro DC-3. Je to dokonce poravděpodobné (viz Historie).

Night flight over PRG

Zkoušel jsem mírný pád - na 58-60 KIAS éro prosedá, ale nepřepadne. To je u více simových letadel běžné. Považoval jsem to dřív za nectnost simulátoru, ale jen dokud jsem podobnou situaci nezažil opakovaně na různých skutečných cessnách (152, 172...). Ztratí rychlost - a plachtí jako javorový list. U DC-2 bych to ale nepředpokládal. Kdo ví? Pád na rychlosti proběhl O.K. Urval jsem to někde na 90 KIAS, Uiver se vzepnul, zastavil se a přepadl nosem dolů. Klidně se rozběhl - a bylo to.

Nakonec jsem zkusil i vývrtku, i když se všeobecně ví, že aerodynamický model ve FS takovéhle triky nepodporuje. Jsou ale addony, které to zvládnou. Stará dáma sice není žádný Jak či Extra, aby se s ní dělaly takovéhle vylomeniny, ale - proč to nezkusit. Po uvedení (podle obecných pravidel pro vývrtku - 10-15 KT nad pádovkou vyšlápnout směrovku na doraz a v zápětí, nejdéle při poklesu nosu pod horizont dotahnout na doraz volant k sobě) si „Uiver" lehl do jakési ploché ostré zatáčky a celkem spořádaně klesal. Zvenčí to jako vývrtka nevypadalo, chyběl typický sklon a poloměr manévru se zdál velký. Podle očekávání - vývrtka to nebyla. Pak jsem mohl letět domů. 

Good bye, gooney bird!