KOKPIT A REALITA

Při nahození motorů mi vadilo, že pořadí sepnutí spínačů není kritické. Na nahození stačí zapnout magneta a podržet starter. Motory naskočí i bez pump, boostu, vibrátoru atd. K tomu mi taky právě chyběl zvuk "fuel pumps". V kabině jsou přitom v reálu docela dost slyšet.

Proti DC-3 je zde nezvyklý trim (klička na piedestalu). Ale takový trim v DC-2 skutečně byl. Trim směrovky (vpravo na piedestalu) ale není z pozice kapitána dostupný (a tak jsem nezjistil, zda je také funkční. Vsadil bych se, že ano).

Manuální hydraulika je roztomilá, jen nějakou chvíli trvá, než se člověk naučí tou pákou správně manipulovat (myší !). Doporučuji "uchopit" páku ve spodní poloze (kliknout na ni), myší ale nehýbejte. Pákou tím "pumpnete" vzhůru, zpátky se vám vrátí sama - rovnou pod kurzor - a můžete kliknout znovu (a zas, a zas...). Velmi pěkné, proti reálu vás přitom bude bolet jen ukazovák, ne biceps.

Funční a animovaný kohout hasicích přístojů

Vypouštění paliva se mi proti reálu zdálo nějaké rychlé. Chtěl jsem ho použít na odkalení nádrží před nahozením motorů, jen rycnout kohouty tam - a hned zpět - a v tu ránu jsem měl prázdnou celou pravou hlavní nádrž, 680 litrů benzínu v trávě! Snad na to ekologové nepřijdou. Ale jinak perfektní vychytávka! Taky (pro šťouraly) je zde perfektně propracovaný celý palivový systém, takže podle nastavení kohoutů si člověk může hrát se všemi 4 nádržemi jako ve skutečném letadle. V dokumentaci je kopie originálního schematu z roku 1937, jinak by se v tom taky člověk nevyznal, že...

ANIMACE INTERIÉRU

Pohybovat lze spoustou věcí. Jde otevřít a zavřít boční okénka (a změní to zvuky zvenčí), jde odklopit madlo pilotního křesla, jde sklopit jump-seat, lze otevřít dveře do kabiny cestujcích, služební vchod, hlavní vchod a také dveře na záchod na zadním konci kabiny. Je funkční pojistka podvozku (abyste si ho omylem nezavřeli na zemi). Na zemi mezi sedadly se po kliknutí otevírá prostor, kde jsou ukryty kohouty hasicích přístrojů - vypadají klikatelně, ale nezkoušel jsem je - to víte, speciální hasicí pěna je dost drahá. Hračičky s letem přímo nesouvisející, ale velmi milé.

Posezení na třetím sedadle

AUTOPILOT

Jak píšu jinde, DC-2 už běžně měly autopilota, tenhle Uiver ale nikoliv. Přesto na panelu pod prostředním sloupkem čelního štítku najdete zelené tlačítko "autopilot". Jak se píše v manuálu, ve skutečnosti v té době se převážně řídilo ručně (a to i když byl Sperry na palubě - viz odkazy dole). Funkci autopilota často dělal F/O a naopak. Když kliknete na zelené tlačítko, ozve se "Take the controlls!" - a na tuto výzvu se syntetický F/O chopí řizení a drží je tam, kde jste je ponechal. Stejně jako s použitím Sperry Autopilot (kdyby tam byl) je tedy potřeba nejdříve éro co nejjemněji vyvážit do požadovaného kursu, stoupání, klesání či rovného letu - a autopilot (tedy F/O) pak jen drží vaše (=kapitánovo) nastavení. To je docela milá vychytávka, ne?

Nepodařilo se mi navodit gyro drift, ale nechce se mi věřit, že by tam nebyl a nefungoval. Nepodařilo se mi ale ani najít ovládání korekce stupnice gyrokompasu - takže kdož ví? Zobrazení kursu číslicí po kliknutí pod stupnici gyra může být při dlouhém navigačním letu zajímavé, v 2D kokpitech dakot pro FS98 to bývalo běžné. Nám staromilcům to přijde dost umělé a při běžném rozlišení současných monitorů a kvalitě FS9 (o FSX ani nemluvě) mi to připadá zbytečné. Navíc - ve 30.letech se také předpokládalo, že z gyra na palubní desce nebo z magnetického kompasu na sloupku čelního štítku nelze odečíst změnu kursu o 1-2 stupně sem nebo tam - a při dálkových letech by to už tehdy byla chyba nezanedbatelná. Bylo proto zvykem mezi křesla pilotů montovat velký námořní kompas (většinou na kvadrant plynových pák), na kterém se i drobné odchylky odečítaly podstatně snáze. Na fotografii originálního kokpitu DC-2 z roku 1935 je patrný jak Sperry autopilot, tak onen velký námořní kompas pod piedestalem plynových pák.

Při ostrých zatáčkách do magnetického kursu dochází jak známo k zavlečení střelky, maximálně až o 30°. I zde ve virtuálním světě je tento jev namodelován věrně. Jak by se asi se střelka chovala u klokanů (na jižní polokouli by korekce měla být opačná), jsem ale nezkoušel.

ZVUK

V diskusi na stránkách autorů jsem četl spor, zda je zvuk motorů dost autentický, protože je jiný, než obvyklý zvuk dakot. Odpověď je jednoduchá - je autenticiký a pochopitelně jiný, protože motory byly jiné. Wright cyclony u DC-2 mají při burácení na plném výkonu přece jen trochu vyšší zvuk a i bublání volnoběhu je trochu "plechovější". Když si poslechnete videa natočená různými pozorovateli při předvádění originálu DC-2 v Lelystadtu (viz odkazy dole), zjistíte, že zvuk je tady taky super. Pochopitelně záleží na vaší reprosoustavě - doporučuji proto kvalitní sluchátka a ještě lépe s vibračním boostem (dejte si ho jen na poloviční výkon).

Jak jsem už psal výše, v paletě zvuků mi ale citelně chybí zvuk palivových pump (boostů), které jsou v reálu nezbytné pro startování motorů. Ozvučený je jen startér.