2D PANEL

Zatímco některé srovnatelné addony (např. MAAM DC-3) preferují 2D kokpit, zde autoři jednoznačně upřednostnili virtuální kokpit. 2D panel zde také je, ale je fádní, bez vychytávek a lahůdek, prostě jenom je. Zato virtuální kokpit - to je něco jiného. Hemží se lahůdkami.

2D panel

3D VIRTUÁLNÍ KOKPIT

Na první pohled se mi 3D kokpit zdál příliš hranatý a starobylý. Ale po chvíli si člověk na textury zvykne - a při druhém a dalším pohledu je kokpit vyvedený velmi věrně. Těžká leštěná hovězina polštářů na pilotních křeslech přímo láká vaše pozadí k usednutí. Kromě kompletní sady letových přístrojů, z nichž většina je zdvojena (jsou i na panelu F/O), kokpit nabízí celou řadu ovladačů, vypínačů, fungující dvourychlostní stěrače, kompletně animovaný overhead panel, věrně vyvedený throttle quadrant (nebo spíše jak se ve třicátých letech říkalo „piedestal"). Líbilo by se mi ale, kdyby tu bylo nějaké jednoduché přesunutí na křeslo F/O (jako má např. kokpit MAAM DC-3/R4D). Kokpit Uivera si o to přímo žadoní, protože je i v prostoru F/O perfektně vypracován a až na výjimky plně funkční a klikatelný (k čemu patří zelené kohouty na dolním okraji palubní desky F/O? na co jsou dvě páky s bílými kuličkami úplně uprostřed vepředu na piedestalu?).

3D virtuální kokpit

Je zřejmé, že kokpit zobrazuje věrně podobu kokpitu současného „Uivera" (třetího - viz historie). který létá v Aviodrome. Panel obsahuje moderní odpovídač a rádia. Proti původní DC-2 je tento kokpit ale i jinak dost změněn. Jsou zde především jiné volanty (asi z DC-3, po nějaké pozděšjí revizi). Není jasné, zda měl originální Uiver nějakého autopilota. Zcela nepochybně ale DC-2 u ČLS (včetně OK-AIB) měly Sperry Autopilot, velký horizontální kompas a oproti pozdějším DC-3 měly stále ještě "uzavřené" volanty (viz foto). Bylo by jistě zajímavé pro nás atraktivní livery OK- AIB doplnit dobovým panelem.

Originální kokpit DC-2 v roce 1934. Má uprostřed Autopilot Sperry Mk.III a velký navigační kompas mezi sedadly pilotů.

OVLADAČE

Až na několik málo výjimek jsou všechny ovladače - ať funkční nebo nefunkční - vybaveny „pop-up" vysvětlivkami, tedy co to je a co to ukazuje. U budíků se navíc zobrazuje číslem hodnota, kterou ručička ukazuje, stejně tak u plynových, směsových a vrtulových pák se pro snazší nastavení v každé poloze po najetím myši na rukojeť páky objeví nastavení v % maxima.

V kokpitu jsou použity porůznu 4 různé druhy klikání, u každého ovladače nejprve musíte najít ten správný styl. První dva způsoby fungují i ve 2D kokpitu, třetí jen ve VC: pokud se na pacičce kursoru objevuje + nebo -. Tady jen najděte správný clikspot a klikejte (pod + se bude hodnota zvětšovat, pod - snižovat). Pokud na pacičce kursoru není nic, tak klikejte podle potřeby buď pravým nebo levým tlačítkem myši, je to jako byste patřičným kolečkem otáčeli (doprava, doleva). U některých koleček a kroutítek (trim, heading) taky lze na clikspot najet kurzorem myši a pak otáčet kolečkem myši sem a tam. Na to si člověk rychle zvykne. Čtvrtý způsob pak je, že kursor - pacičku jakoby kliknutím sevřete v pěst a uchopenou pákou hýbněte směrem předpokládaného pohybu (je to trochu trochu obtížnější, špatně se hledá ten správný směr, ale je to někdy velmi reálné, například pumpování nouzovou hydraulickou pumpou  - viz dále).

I tady mi chybí to, co mi chybí u (skoro) všech 3D kokpitů. Jsou to mé vlastní nohy, břicho a ruce. Já vím, že to je zcela běžné a technicky zdůvodněné (zbytečné polygony navíc, složitější animace, problém se zakrýváním ovladačů při pohybu kormidel atd. atd.), ale na letadlo bez pilota si nějak pořád nemůžu zvyknout.