4x UIVER

Jak už jsem psal výše, ještě o jedné DC-2 se musím zmínit podrobněji, a to o DC-2 jménem „Uiver". Je to právě tato DC-2, která se stala inspirací pro testovaný addon. „Uiver" ale není jen jeden, jsou hned čtyři. Všechny čtyři nosily (či nosí) stejnou imatrikulaci. Ale vezměme to popořadě.

KLM DC-2 PH-AJU - Uiver, c/n 1317

První DC-2 pro neamerického zákazníka dorazila do Holandska 11. září roku 1934. Měla výrobní číslo c/n 1317, u společnosti KLM dostala imatrikulaci PH-AJU a byla pojmenována „Uiver", což holandsky zamená Čáp . Prezident společnosti KLM Albert Pliesmann se rozhodl využít maximálně příležitosti a obratem přihlásil Uivera do leteckého závodu Londýn - Melbourne, který byl shodou okolností vyhlášen ve stejný den, kdy vzlétl prototyp DC-1, a konal se pouhý měsíc po převzetí PH-AJU, tedy v říjnu roku 1934.

GREAT AIR RACE 1943 - PRVNÍ UIVER

Tomu závodu se v tehdejším tisku říkalo Great Air Race a vyhlásil jej australský milionář McRobertson. Tento továrník své jmění kupodivu nevydělal v technickém oboru či na zbraních, ale na výrobě čokolády a bonbónů. Vyhlášení závodu zdůvodnil slovy, že chce „definitivně dokázat, že Austrálie je částí civilizovaného světa a že z Velké Británie se lze do Austrálie dostat za pouhé tři dny". Do závodu se přihlásila řada letadel, horkým favoritem byl De Havilland Comet, rudý závodní speciál nesoucí jméno Grosvenor House (mimo jiné - tento letoun je v defaultní sadě letadel FS 2004).

Přihlášení DC-2 do závodu bylo pro ostatní překvapením, protože pochopitelně nešlo o žádný závodní speciál, ale o „obyčejný" dopravní letoun. Pliesman tím chtěl světu ukázat, že KLM je nyní vybavena letouny, které mohou cestující a poštu (to tehdy bylo velmi důležité) v pohodlí a bezpečně dovézt do destinace 20.000 km vzdálené. Jednalo se pochopitelně o chytrý reklamní trik, který měl podpořit dálkovou linku Amsterdam - Batavia, kterou KLM právě s letouny DC-2 otevírala. Pro reklamu by asi stačilo, kdyby DC-2 vůbec v pořádku doletěla.

Mapa Great Air Race, London - Melbourne, 1934

Letouny odstartovaly 20.10.1934 z letiště Mildenhall u Londýna ve 45 sekundových odstupech a vydaly se na více než 18.000 km dlouhý závod do Melbourne na jihovýchodním cípu Austrálie. Podle očekávání první doletěl De Havilland Comet, po dva a půl dne trvajícím letu se 6 mezipřistáními pro natankování paliva. K velkému překvapení jako druhý doletěl právě DC-2 „Uiver" PH-AJU, když cestou absolvoval 16 mezipřistání. Dosažení Melbourne se přitom neobešlo bez dramatických okolností, v poslední etapě kolem půlnoci vlétl „Uiver" do bouře, která jej snesla z trati. Při absenci navigačních zařízení tak jak je známe dnes a tak jak se již celkem běžně v té době používala v Americe i na starém kontinentu, byl letoun při nočním letu nad Austrálií totálně ztracen. Kapitán Koen Parmentier s druhým pilotem Johannesem Mollem začali kroužit a za nezbytné pomoci radiotelegrafisty Van Brugga se snažili zjistit svou polohu pomocí radiotelegrafie.

Zvuk přelétávajícího letadla - jako něco velmi neobvyklého v tom místě, zaslechli obyvatelé městečka Aubury a zorganizovali bleskovou záchrannou akci. Rozhlasem přivolali příznivce v té době mediálně velmi populárního závodu, aby svými auty dojeli na místní dostihové závodiště. Městský inženýr střídavě vypínal světla celého města a morseovou abecedou signalizoval slovo „Aubury". Různé radiostanice se snažily s Uiverem navázat spojení. Nakonec se podařilo Uivera navést nad závodiště, auta s rozsvícenými světly ve dvou řadách vytýčila improvizovanou přistávací dráhu a v 01:32 místního času Uiver bezpečně přistál. Po krátkém odpočinku pak Uiver doletěl ráno do Melbeurne.

Boeing 247

Bylo to právě 3. den závodu a stále ještě o 2 hodiny dříve, než přiletěl třetí závodník, už dříve zmínený letoun Boeing 247. Tento letoun byl upraven pro dálkové přelety, absolvoval pouze 10 mezipřistání. Byl to také dopravní letoun, celokovový dvoumotorový dolnoplošník, v porovnání s DC-2 ale nabízel menší kabinu pro méně cestujících, navíc v přední části měl kabinu předělenou probíhajícím hlavním nosníkem. Na rozdíl od tohoto Boeingu a především od ostatních závodních strojů ale „Uiver" vezl navíc 3 skutečně platící cestující a ještě přes 250 kg pošty - přesně 30.000 listovních zásilek. Po přepočítání předem stanoveného handicapu tak nakonec Uiver v závodu obsadil první místo a zvítězil

Občané města Aubury vykopávají „Uivera" před odletem z bahna na konci dostihové dráhy

Osud slavného Uivera ale byl krátký. Ještě na sklonku roku 1934 tragicky havaroval při linkovém letu nad syrskou pouští, všichni cestující i posádka zahynuli. Je třeba ještě doplnit, že občané města Aubury uspořádali sbírku a přispěli na pomník obětem této havárie, který byl tehdy vztyčen v Holandsku.