První let s IRIS Pro Series T-6/A Texan II

Musím říci, že po zběžném prolétnutí dokumentace jsem se už těšil na polétání a celkem suverénně zasedl "za knipl" v představě, že to prostě zvednu a bude. Skutečně to jde. Autostart pomocí Ctrl+E nahodí motor a pak šup, už dáváme stroji co proto. Ale stojí za to si projít pěkně checklist. Je to zajímavější a navíc zjistíme, že toho Texan umí trošku víc, než co nabízí defaultní letadla v FS.

Moje první sólo

Po seznámení s letadlem jsem se přesunul do domovské základny prvních Texanů II Laughlin Air Force Base, kde piloti U.S. Air Force procházejí základním výcvikem. Na stojánce stojí modrobílý elegán, pečlivě zaparkovaný a zakrytý. Do kabiny si troufale sedám bez instruktora, proto předem snížuji v Payload nastavení váhu letadla (jsou zde kolonky pro váhu pilota, intruktora a bagáže) a pouštím se do přípravy.

Zaparkovaný Texan II s odkrytou kabinou, dnes poletím svoje první sólo

Checklisty jsou upravené pro simulátorovou verzi Texana, takže těžko posoudím jak moc reálné postupy to jsou. Před startem motoru zapneme systémy, trim (vypnutý Trim Aid Device opravdu zábrání trimovaní pomocí tlačítek i osy v FS), zkotrolujeme si funkčnost přístrojů a především si odjistíme knipl. Je potřeba otestovat i hlášení a upozornění na annunciátoru (warning panel). Do checklistu patří i puštění kyslíku do masek, což lze provést přepnutím spínače, ale pochopitelně to nemá žádný vliv a pilot se vám bez kyslíku v deseti kilometrech neudusí. Musím zmínit i zvuk v kabině: po oživení začne kokpit pěkně vrnět a v poslední verzi addonu s SP1 je to podle mého názoru příjemně vyladěné.

Zavřít kabinu, rozsvítit antikolizní světla, zapnout fuel boost, posunout lehce páku plynu dopředu a startujeme. Start turbíny je plně automatický, jen podržíme páčku a čekáme až motor naběhne a roztočí se. Poslední úkony a pojíždím k dráze 31C na základně Laughlin. Jak se letoun rozjíždí, začne v kabině narůstat hluk od podvozku.

Na HSI displeji lze měnit různé módy zobrazení a zobrazuje i schéma letiště.

Před vzletem ještě kontroluji klapky, trimuji na neutrál a jde se na věc. Dáme si pár okruhů a letmých přistání, zkusíme si i nějakou akrobacii, teď jen se dostat ve zdraví do vzduchu. Motor nabírá obrátky, přičemž se jeho zvuk mění postupně z mírného mručení na svištivý řev. Z kokpitu to není tak hrozné, ale přepneme-li pohled zvenku, musíme si zacpat uši, je to obrovský rozdíl v hlasitosti. Mě se to moc líbí a opět pěji chválu na Turbine Sound Studios, ten zvuk má prostě říz.

Letadlo je v rozjezdu hodné a rychle akceleruje. Na 80KIAS zvedám příďové kolo a čekám až se éro zvedne. Skutečně, po chvilce utichá hukot podvozku po zrychlení na 150KIAS zavírám klapky a svižně stoupám a točím do okruhu. Texan reaguje na řízení jako skutečná stíhačka. Je celkem dost citlivý na křidélka a směrovku. Během ostré zatáčky ve velkém náklonu se jakoby prohodí funkce výškovky a směrovky, kterou lze pěkně udržovat výšku. Každý ostrý manévr s vyšším úhlem náběhu způsobí, že za konci křídel začnou tvořit bílé stužky kondenzované vlhkosti.

Při plném výkonu motory hezky "špiní"

Po ustálení v poloze po větru držím rychlost kolem 200KIAS a připravuji se na první přiblížení. Náklon listů vrtule a RPM se u Texana nastavuje automaticky. Texan je totiž pro piloty přestupní stanicí k proudovým letadlů, a tak musí chovat co nejvíc jako tryskáč. I chování motoru na změnu plynu je uměle seřízeno tak, aby odpovídalo reakci proudového motoru.

Zatáčku na finále dokončuji asi na 160KIAS a po srovnání vysouvám klapky do T/O pozice. Tady se projeví první věc, kterou považuji za drobnou chybu: ač při vysouvání klapek při rychlosti cca 150KIAS okamžitě potlačím, éro se přesto výrazně vyhoupne vzhůru a nabere hned pár desítek stop. Bez klapek letadlo při klesání jen velmi málo vytrácí rychlost, finále s plnými klapkami držím s plynem asi na 1/3 výkonu na 100KIAS. Při otevřených vztlakových klapkách nelze použít spoiler..

Nevím, zda to bylo změnou težiště díky absenci instruktora, ale při finále na plných klapkách jsem musel držet letadlo poměrně dost nosem dolů. Na jednu stranu je to příjemné, protože do poslední chvíle máme dráhu jako na dlani, ale vypadá to trošku zvláštně a touch down při cca 80KIAS jde téměř současně na všechna tři kola.

Na plných klapkách jde letadlo na finále s výrazně sklopeným nosem

Při dalších okruzích jsem testoval chování  letadla při agresivnějším pilotování. V horizontálním letu ve výšce 5000 stop nabere na plný plyn rychlost asi 280KIAS a ještě trošku zrychluje. Za strojem zůstává tmavá stopa plynů. Při dalším zvyšování rychlosti mírným klesáním se začně před 300KIAS nepříjemně otřásat a kmitat podél svislé osy. Vysunutím brzdného štítu začne letadlo hodně klopit čumák dolů, což odpovídá pozici spoileru na spodní části trupu mezi křídly. Zkoušel jsem i přemet a i když jsem na vrchol obratu zpomalil na cca 110KIAS, kdy už piští STALL warning, letadlo se nechalo přepadnout pomalu po zádech do klesání bez protestů a pádu do vývrtky.

Dalším testem byla právě zmíněná vývrtka. Na serveru Youtube jsem našel video z kabiny Texana, kde je zachyceno vybírání vývrtky. Pilot prostě pustí knipl a letadlo se po pár otáčkách vyvede z vývrtky samo. V simulátoru je tomu celkem nastejno. Zarazilo mě jen jak pomalu Texan vytrácí rychlost ve vodorovném letu s plynem na minimu. Při rychlosti asi 110KIAS se začně letadlo celkem rovnoměrně propadat bez snahy se stočit po křídle, takže mu pomáhám vykopnutím směrovky. Skutečně zahájí cosi, co připomíná vývrtku a pokud jej v tomto režimu neudržuji přitažením kniplu, rychle se srovná a přestane rotovat. Pokud rychle přitáhneme řízení, letadlo se snadno "urve" opět do pádu.

Nožový let - nevídáno, neslýcháno

Další zvláštností tohoto addonu je možnost nožového letu. Při rychlosti přes 220KIAS je možné jej nejen udržet v poloze na boku, ale při plné výchylce směrovky dokonce mírně stoupá. S tím jsem se snad ještě v FS nesetkal a docela mě to překvapilo. Nevím sice, jestli to odpovídá skutečnosti, znamená to však, žes Texanem lze létat celkem realistická akrobacie s elegantními "sekanými" čtvrtobraty bez ztráty výšky, což však vyžaduje celkem cvik a pečlivou práci se směrovkou.

Svůj sólo let ukončuji celkem povedeným přistáním s dotykem v předepsaných 80KIAS, provázeným zapištěním pneumatik na povrchu a výrazným hlukem rychlého pohybu po ranveji. Ještě před polovinou dráhy zastavuji a opouštím dráhu. Ještě zaparkovat, vychutnat si opět krásný zvuk dobíhajícího motoru (i když jsou v nahrávce lehounce slyšet nějaké hlasy v pozadí) "vystoupit" pomocí panelu s animacemi a vypnuté letadlo můžeme opět "obléknout" včetně zajištění vrtule a zakrytí kabiny.

< Předchozí část - Pokračování >