Addonů českých nebo československých letounů do MSFS není mnoho. Kromě několika kvalitních free modelů se převážně létá na cizích konstrukcích v tuzemském zbarvení. V komerční oblasti bylo zatím ticho po pěšině až před nedávnem se situace změnila a skupina Flight Replicas nám přináší stíhací legendu Avia S-99/199, která byla prvním strojem, který byl v osvobozeném Československu zaveden do výzbroje. Piloti mu záhy dali nelichotivou přezdívku – Mezek.

Historie

Co tedy vlastně byla Avia? Předem je třeba říci, že S-99 i S-199 nejsou nové konstrukce. Tyto letouny byly sestaveny z mnoha vraků a zbytků Messerschmittů Bf-109, které se na území ČSR nacházely. Navíc přišla dodávka 600 tun stejného materiálu od Rudé armády z Maďarska a Bulharska, který byl následně shromážděn v závodu Avia v Praze – Čakovicích, kde se dělala revize a kontrola. Vzhledem k množství dílů a rozestavěných částí různých verzí (G-6, G-10, G-12, G-14, K-4) bylo skutečně z čeho vybírat. A tak mohl 22. února 1946 vzlétnout z továrního letiště první kus Avie C-10. V krátké době pak následovalo ještě dalších 20 letounů.

Původní německý Me 109E, zdroj: Airforce.cz - archív Jiřího Navrátila

Armáda však Avie hned po převzetí postupovala letectvu SNB. Zde dostaly letouny zbarvení vycházející z předválečných Četnických leteckých hlídek, nátěr „kovově“ šedou barvou na horní a boční plochy, spodní pak tmavším odstínem téže barvy a šarlatově červené doplňky. Všechny stroje obdržely civilní imatrikulaci OK-BYB až OK-BYU a typický sférický trojúhelník, který jako označení Policejních strojů platí dodnes. Z původních draků Bf-109 G-12 byly sestaveny i dva dvoumístné stroje, označované stejně jako jednomístné Avie – C-10. Avšak vzhledem k potřebám výcviku byly požadovány další „spárky“, a tak vzniklo přestavbou jednomístných Messerschmittů dalších 27 kusů označovaných jako C-110.

Další výrobu letounů však zastavil, kromě velké nespolehlivosti, i požár ve skladu v cukrovaru v Krásném Březně, kde byly uskladněny původní motory Daimler-Benz DB 605. Údajně se jednalo o sabotážní akci Werwolfů. Konstruktéři byli nuceni vymyslet adekvátní náhradu za tuto pohonou jednotku. 25. dubna 1947 vzlétl upravený letoun pod továrním označením C-210.1, který se měl stát nejrozšířenějším vrtulovým stíhacím strojem u čs. letectva.

Motory Jumo 211F s mohutnými vrtulemi, zdroj: Airforce.cz

Původní motor byl nahrazen ne příliš vhodnou, nicméně snadno dostupnou jednotkou Jumo 211F, která byla určena pro dvoumotorové bombardéry He-111 a Ju-88. Též byla přidána nová vrtule, jejíž dřevěné listy připomínaly obrovské lopaty a velmi negativně se projevily na stabilitě letounu, zejména při startu a přistání. Proto ten „Mezek“. Avie měla tendenci „zdrhat“ do strany, což bylo částečně řešeno vychýlením SOP napevno doprava. Konstrukčně i výkonostně se tento stroj, roku 1947 přejmenovaný na Avia S-199, od svého předchůdce značně odlišoval. Byla přepracována kapotáž na přední části trupu, a přidáním „boulí“ před čelní štítek kabiny vznikl charakteristický znak tohoto jankovitého letounu. Pro přeškolení stíhacích pilotů vznikla i dvoumístná verze, označená CS-199. Tyto „spárky“ vznikaly jako nové kusy, nebo konverzí z jednomístných strojů či původních C-10/110, které na sklonku své kariéry dostaly armádní označení Avie S-99.

"Spárka" CS-199, zdroj: Airforce.cz - archív Jiřího Navrátila

Jednomístné stíhačky byly i nadále upravovány a vylepšovány. První padesátikusová serie měla chladič oleje umístěný stejně jako původní Bf-109 pod přídí, což bylo od března 1948 změněno a další nově vyrobené kusy měly chlazení řešeno přes výměník pod podlahou kabiny a následním vedením do chladičů pod křídlem. Pracovalo se také na hydraulickém ovládání vztlakových klapek, zkoušel se výkonější motor Jumo 211J a změn doznala i kapotáž motoru. Původní rámová kabina zvaná „rakvička“, která s odklápěla do strany, byla nahrazena modernější variantou z jednoho kusu plexiskla, která se odsouvala dozadu. U cvičných verzí byly překryty převzaty z letounu Arado Ar-96B (C-2). Mezi další úpravy patřilo převzetí vyztužení podvozku z S-99, změnění sklonu kol podvozku a úpravy podvozkových šachet. Avšak ani tyto změny nezamezily častým haváriím a nehodám.

Je velmi rozšířený mýtus o tom, že „Mezek“ se mohl odklonit až o 90 stupňů od původního směru vzletu. Podle pamětníků to nebylo až zas tak hrozné a týkalo se to spíše mladých nezkušených pilotů. Nicméně onen odklon, způsobený velkým setrvačným momentem a lopatovitou vrtulí nutil neustále vyrovnávat směr letounu směrovkou. A pravidelně se stávalo, že byla použita i maximální výchylka. Ve vzduchu byla však stodevadesátdevítka výbornou mašinou a velmi pěkně se s ní létaly skupiny. 

Bojové nasazení 

Ačkoliv tento stroj zdaleka nedosahoval kvalit původních Messerschmittů 109, byl nasazen do skutečného vojenského konfliktu. V létě roku 1948 bylo dodáno 25 Avií S-199 do mladého státu Izrael, který bojoval o svou nezávislost. Letoun dostal kodové označení „Sakin“ (Nůž), což vycházelo z části původního názvu – MESSERschmitt. Během přísně tajné akce „DI“ (Důvěrné Izrael) byli v Československu vycvičeni i piloti a pozemní personál, který se následně velmi aktivně zapojil do obrany svého státu. Bojová hodnota Avií však nebyla valná. Výkonově nestačily na egyptské Spitfiry, nicméně odhodlání pilotů Avií mělo leckdy velmi zajímavé výsledky.

Avia S-199 v muzeu Heyl ha-Avir ve městě Hatzerim v Izraeli, zdroj: commons.wikimedia.org

Prvním sestřel Avie S-199 v historii má na kontě Modi Alon, který 3.6.1948 sestřelil přímo nad městem Ekron dvě Dakoty, upravené na bombardovací. Legendární 101. letka si zapsala první dvě čárky do svého bohatého seznamu vítězství. Avšak úplně první bojový křest S-199 bylo bombardování postupujících egyptských jednotek na Tel Aviv. Letecký útok byl velmi překvapivý a postup pozemních jednotek zastavil. Byla tím zažehnána hrozba dobití města a rozdělení státu na dvě části, což by mohlo mít neblahý dopad na další existenci Izraele. Avie nevydržely v bojové službě dlouho, ale stačily na překlenutí doby, než byly dodány výkonnější letouny P-51D a Spitfiry, které pocházely opět z Československa.

Výzbroj 

Když bylo zmíněno bojové nasazení, sluší se i popsat výzbroj Mezka. Existovaly vlastně tři verze: stíhací, stíhací-bombardovací a fotoprůzkumná. Stíhací verze měla původně pouze dva kulomety vz. 131/13N (německé MG 131) ráže 13 mm umístěné nad motorem. Z důvodu změny vrtule bylo nutno přepracovat i synchronizační zařízení, umožňující střelbu jejím okruhem. Později byly přidány buď kulomety vz. 17/7,9N (MG 17) do křídel, nebo podvěšené kanony vz. 151/20N (MG 151) ráže 20 mm. Možná byla i raketová výzbroj. Stíhací-bombardovací verze měla palubní výzbroj doplněnou o podtrupové pumové zásobníky na které mohlo být zavěšeno několik bomb (250 kg) a pum (50 – 70 kg). Průzkumné letouny byly modifikovány instalací přídavné podtrupové nádrže pro 300l paliva a přidáním dvou fotografických přístrojů.

Výroba

Avia S-199 se montovala až do roku 1950. Celkem bylo „vyrobeno“ na 450 kusů všech verzí. Aktivní služba trvala až do roku 1957, kdy poslední letouny dosloužily u dělostřeleckého průzkumného pluku. Tento typ se stal standardní výzbrojí všech stíhacích jednotek až do poloviny 50tých let, kdy byl nahrazován proudovými MiGy-15. Nicméně se Mezek nesmazatelně zapsal do historie československého letectví a za jeho kniplem vyrostla spousta vynikajících pilotů.

Do dnešního dne se bohužel moc Avií nedochovalo. Jejich zrušení bylo prováděno krumpáčem a tak co je mi známo, existují pouze tři dochované exempláře. Jeden v muzeu Izraelského letectva v Hatzerimu a po jedné S-199 a CS-199 v Leteckém muzeu v Praze- Kbelích.