Kamarádi mě ke kulatinám obdařili poukázkou nazvanou „Pilotem dopravního letadla“, která v sobě skrývá hodinu poletování na simulátoru Antonova-28 v areálu bývalé letecké továrny - areálu Letov v Letňanech. Nadešel den rezervovaného termínu, a za doprovodu kolegy Atariana jsem se vypravil na místo určení. Po vjezdu do bývalé továrny imeni Hermanna Goeringa (jak jsme se později dozvěděli) jsme byli uvítání velmi informovanou závodní stráží („Frantóóó, tady kucí prej chtěj jít něco simulováát, nevíš kde to jééé?“), a nakonec jsme dorazili k typizované areálové budově.

Zde nás na věšáku uvítala sovětská záchranná vesta s nápisem „IL-62M“ a my jsme věděli, že zde je to správné místo. Po nutných formalitách, spočivajících v odevzdání poukázky, se nás ujal instruktor, starší sympatický pán, a jal se nám vysvětlovati „Toto je simulátor dvoumotorového letadla AN-28, víte tady se trénují pokročilí piloti, kteří už mají něco nalítáno na menších letadlech“. Kontroval jsem slovy „ Já vím, IFR výcvik..“, a čekal jsem jaká bude reakce. Ta byla naštěstí positivní : „Ahá, kucí, vy už máte nalítáno, tak to budu mít míň práce s vysvětlováním“. Byl jsem rád, že jsem instruktora potěšil, a přešel jsem k druhé polovině vysvětlovaní toho, že mám jaksi u sebe v obýváku nalétáno několik stovek hodiny na TU-154, zatímco pan Atarian má ještě více u sebe v obýváku nařízeno jako řídící letového provozu. Reakce byla opět vstřícná, pan instruktor mě informoval o tom, že TU-154 létal u ČSA několik let (kromě TU134, JAKA-40 a IL-62), načež jsme se začali navzájem poplácávat po zádech a utvrzovat se navzájem v tom, že stopadesátčtyřka je nejlepší letadlo na světě, protože po vzletu razdva stoupe 12 m/s. Zkrátka byla ruka v rukávě a hurá na výcvik.

Samotný simulátor zvnějšku není nijak impozatní – bílá krabice na hydraulických vzperách.

Uvnitř ale každému milovníkovi „ruské budíkové techniky“ spadne čelist. Najdete zde všechno to, co znáte ze svých tůček, jaků, anů apod. krásně vedle sebe, plastické, doopravdické, a navíc si s tím můžete kroutit podle libosti... USI, UVID, PNP, IKU, dokonce i UPRT v celé své kráse. 

Pokud jde o výhled ven, není to žádná sláva – graficky na úrovni cca roku 1990, což ovšem vůbec nevadí – nejdeme sem přeci létat VFR. Grafická stránka věci možná může urazit mladší generaci, rozhodně však ne aktuální osádku, odkojenou na 8-mi a 16-bitových počítačích. Důležité je, že runway je vidět, a že se pohybuje zcela hladce. 

Vzadu za pilotní kabinou je pracoviště instruktora. Odtud nám budou nastavovat počasí a kontrolvat trajektorii letu. 

Motory již máme nahozené, což jsem docela rád, protože AN-28 není mým „domácím typem“ A můžeme se do toho dát. Kontrola přístrojů před startem však odhaluje, že ačkoliv míříme přesně v ose dráhy 24 na Ruzyni, HSI indikuje kurs asi 250°. Je povolán technik, a začíná závadu řešit. 

Do řešení se nejprve nezapojuji, simulátor je několikrát restartován, a nepomůže ani osvědčená metoda „vypnout a zapnout“. Oba odborníci začinají být lehce nervozní, a začínají spekulovat, zda amatéři, kteří lítali včera na stejnou poukázku jako já, nekroutili s něčím, s čím se kroutit nemá. Připomenuv si svoji poslední virtuální havárii v Gronsku nesměle špitám, zda něco není s nastavením deklinace u gyrosystému. K mému velkému překvapení šlo o správný tip, správne kolečko je nastaveno do správné polohy, kurs je 243°, a můžeme do vzduchu. 

První můj okruh kolem LKPR je velmi tristní. Pomalu a ztěžka si zvykám na propastný rozdíl mezi vlažnými CH berany a tuhým ovládáním Antonova. Výška, rychlost – všechno skáče, překvapí zvýšená citlivost ovládání po vysunutí klapek před vstupem do glisády – zkrátka končí to odskokem někde 100m před koncem dráhy 24, a následuje nutné opakování okruhu. Pocit z letu je ovšem vcelku kvalitní, dokonce Atarian si po chvíli začne stěžovat, že mu začíná být špatně, jak tomu u něj v letadle bývá. Stěžuji si instruktorovi na obvyklý problém simulátorových pilotů – neustálé zírání na přístroje, a dostávám neočekávánou odpověď: „Tohle vadí jenom aeroklubákům, koukej koukat na přístroje dál...“  

V Praze mi letečtí bozi nepřejí, rozhoduji se pokračovat do Karlových Varů a po cestě si osahat ovládání. Atarian mi ladí Rakovník, a v kooperaci s displejem (a za současného nadšení instruktora) mě coby ATC vektoruje do Varského ILS. Zde už je to o hodně lepší, stroj trochu dostávám do ruky, kurs i glisádu držím celkem uspokojivě, a daří se i full-stop landing. Ani na instruktorském displeji to nevypadá tak špatně, přesto bych si se sebou do Antonova stále nesedl... 

Ještě před přistáním ve Varech nás na chvíli opouští instruktor se slovy „klucí, koukám, že si vystačíte sami, jdu na oběd“. Po přistání předávám řízení jinak pilotováním nedotčenému Atarianovi, a trochu ho po komandirsku při vzletu péruji, ač ještě před půl hodinou jsem lítal mnohem hůře než on teď.

Ten se posléze řízení vzdává, předává zpět mě, a já beru pravou zatáčku na Prahu. Zaplacená hodina se však blíží ke konci, proto mě instruktor posouvá před 4. zatáčku ILS 24 na LKPR. Ve zmatku si popletu ovladače frekvencí, a nějakou dobu pokračuji po radiále 243 OKL v domnění, že jde o ILS. Tato chyba mě po nějakou dobu dochází, kopilot mi ladí správnou frekvenci, a já se rozhoduji jít do zkráceného ILS, do kterého miním vstoupit až za dálnou – na simulátoru jsou dovolena i takováto zvěrstva. Překvapivě ILS bez problémů chytám, a až nad práh dráhy, za hlasitého povzbuzování instruktora, držím letadlo na glisádě jako přibité. Překvapen vlastním výkonem zapomínám podrovnávat, a přistání tak opět nestojí za moc.

Hodinka našeho simulátorování končí. Dávám parkovací brzdu, dostávám certifikát o „1 hodině výcviku“, a opouštíme budovu s tím, že se sem určitě ještě vrátíme. Všem simulátorovým pilotům lze jistě návštěvu TL-28 doporučit, jde o moc zajímavý zážitek za dobrou cenu, pokud ovšem nečekáte, že zdejší výhled z oken virtuálního letounu bude v čemkoliv připomínat novější verze FS. Ovšem o to zde nepochybně nejde... Sedět za reálnými berany a před reálnými přístroji se nevyrovná nic, leda jen to samé dělat v opravdové mašině... 

Napište první komentář

Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář.
Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte..

Powered by AkoComment Tweaked Special Edition v.1.4.6
AkoComment © Copyright 2004 by Arthur Konze - www.mamboportal.com
All right reserved